Umíme si poradit se stresem?

 

Viděli jste někdy stres?

Nemám na mysli projevy stresu, ale stres samotný.
Jenže stres není nikde zvenčí sám o sobě k vidění.

Podobně jako když se uhodíte třeba o židli – naražené místo na těle bolí. To, co bolí, se odehrává v nás. Pohyb naší vlastní energie a změny v našich tkáních.
Podobné je to se stresem. Pokud nás zasáhne nějaká situace, pro ostatní třeba neutrální, znamená to, že se dotkla nějakého slabého místa v nás a organismus spustil poplašnou reakci.

Stres

- je popisován jako vystavení organismu nadměrné zátěži (tlaku či námaze).
Vyvolává v nás pocit ohrožení a s ním se aktivují dvě složky obranného mechanismu – strach a hněv. A následně známé reakce – bojuj nebo uteč.
Pod stresem není prostor pro uvědomělé jednání v klidu a s nadhledem.

Krátce – situace, odehrávající se v naší mysli, na které náš organismus reaguje stresem, dostávají tu nejvyšší prioritu a s ní i vydatnou energetickou podporu.

Ale jak to vypadá v praxi?

Ukažme si to na lapidárním příkladu:
Ráno se probudím, mám chuť na čerstvé rohlíky. Samoobsluha je přes ulici a venku krásně sněží. Jenže včera byla obleva, starý sníh roztál a dnes je pod nulou. Pod čerstvě napadaným sněhem lze očekávat pěknou klouzačku.
Pro názornost si ještě představme, že uvnitř sebe mám dva bodyguardy - Lojzu s Pepou.
Živím je ze své energie a oni tam nejsou proto, aby posuzovali smysluplnost mých projektů. Oni je jenom velmi úslužně a obětavě realizují. Udělají, „co mi na očích vidí a co mi v uších zní“.
Lojza je orientovaný zrakově, ten „vidí“. Představu rohlíků mu překryla vize možného pádu, a to s vysokou prioritou.
Pepův prioritní smysl je naopak sluch. Slyší, že padat se nemá, protože to bolí a škoda umazat si oblečení a co tomu řeknou lidi …
Vyrazíme na cestu do obchodu. Kam se hneme, Lojza přičinlivě hledá, kde zrealizovat projekt s prioritou číslo jedna.
Kam se Lojza hne, Pepa ihned za ním a snaží se ho zadržet.

Když už jsme se konečně dostali před obchod, náhle zatroubí okolo jedoucí auto. A sluchově orientovaný Pepa odvrátí svou pozornost.
To je přesně příležitost pro Lojzu, práskne s námi o zem a už se na zemi válíme všichni tři.
A když nám jdou okolnosti hodně „na ruku“, tak to i bolí a zašpinila jsem si oblečení a okolojdoucí se uculují. Provedení je naprosto „dokonalé“.
Zrealizuje se všechno, co proběhlo mojí vizualizací byť rychlostí blesku, a k čemu se v těle udržuje stresem zatížený postoj.
Tak totiž moji ochotní a dobře placení bodyguardi uchopili představu mého „blaha“.

Čím větší stres, tím silnější magnet pro nežádoucí synchronicitu. I řidič auta měl totiž u klaksonu své přičinlivé bodyguardy.

Synchronicita

– setkání dvou nebo více událostí v čase.
Pokud nám v mysli na pozadí běží katastrofické scénáře, podporované strachem z toho, že mohou nastat, je velmi pravděpodobné, že se dříve či později pověstné „ucho utrhne“. Takto se realizují samozřejmě všechny děje, nejen ty negativní. Jistě znáte situaci, kdy na někoho myslíte a on vzápětí zavolá, nebo ho za pár dní potkáte. Události vašeho i jeho života se staly synchronní.

Ale zpět k našemu vymyšlenému příběhu:
I když jsem ráno začala pádem před obchodem, den proběhl, přiblížil se večer a je čas jít spát.
Jenže zatímco spím, Lojza s Pepou ještě pracují. Se zatajeným dechem přemýšlejí, kde na moje náročné projekty vzít energii:
„Ze které tkáně ubereme? Z jater nebo žlučníku? Z ledvin, nebo přidusíme plíce?“

Ráno se vzbudím a unavení pánové, když konečně vyřešili „otázku zdrojů“, ještě dospávají a s nimi i můj imunitní systém. A virus z ovzduší si všimne oslabených plic … i ten má totiž své bodyguardy a své vytoužené „rohlíky“!

Imunita

– schopnost organismu bránit se.

Strachu není možno se úplně zbavit, ale to ani není záhodno. Ovšem strach umenšený na únosnou míru je respekt. Ten udržuje naše smysly bdělé a nás ve zdravé pokoře vůči okolnímu dění.
Kdybychom neměli správný díl respektu, neuměli bychom správně zacházet třeba s kuchyňským nožem. S respektem k jeho dobré (krájí chleba) i špatné stránce (může pořezat prst) ho použijeme tak, aby nám byl ku prospěchu.

Ovšem přemíra neuvolněných emocí (převážně ze strachu) vytváří stres. Neuvolněný stres nám uvnitř těla tahá za špagátky, mění naši optiku a přihýbá naše kroky ne vždy žádoucím směrem.
Před svými stresy, které nás ovládají, neutečeme, nosíme je neustále s sebou. Proto je dobré k nim čas od času obrátit svou pozornost a domluvit se se svými bodyguardy na smysluplných a neroztříštěných projektech. A zbavit se tak přemíry zbytečných strachů.

Lidé si neuvědomují, že i jen pouhé „obavy“ a prožívané pocity nejistoty jsou také formou strachu. Nerozumí pak souvislostem svého života – tomu, že veškeré nemoci vznikají právě z nerovnováhy našeho myšlení.
Z praxe vím, že někteří se tak bojí svého strachu, že si ho vůbec velmi těžko přiznávají. Nechtějí vidět, že způsob, jakým přemýšlejí o své budoucnosti, je plný strachu a obav.

Neuvolněný stres ovlivňuje též naše okolí, zejména naše děti. Je v našem zájmu, abychom naučili děti respektu k životu, ale ne permanentnímu strachu z toho, že se může něco stát.
Nemoci i úrazy začínají v našem myšlení a dokonce na nich pracuje i několik generací. Ale pozitivní věcí je, že se s nimi dá něco dělat. Když  odstraníme příčiny z vědomí, tělo má tendenci regenerovat a vracet se zpět ke zdraví.

Proto je dobré nebát se postavit svým strachům čelem. Vytáhnout je na světlo, prohlédnout si ty, které nás ovládají. Velmi často zjistíme, že dávno nemají racionální podstatu. Pokud je necháme v sobě žít, nemáme před nimi úniku.

A nemoci nebo úrazy nepřicházejí jen tak bez příčiny. Čím dřív člověk zkrotí přemíru svých strachů, tím víc se stane odolnější proti stresu a následně i proti nemocem. Tím větší dává sám sobě šanci žít život ve zdraví a spokojenosti.

                                                                                                                                                                                                              Autorka článku - Magda Mužíková               

Autorka působí v Brně ve Zlatém klíčku (www.zlatyklicek.cz), kde vede Poradnu pro rozvoj osobnosti. Původně vystudovala technickou kybernetiku, obor měření a regulace, ale místo průmyslové praxe využívá poznatků ze studia a pomáhá lidem naučit se, jak vést svůj život k lepší kvalitě, zdraví a spokojenosti.
Pořádá v Brně semináře SMsystém – cvičení pro rovnou a pružnou páteř (autor MUDr. Smíšek z Prahy), kde se uchazeči učí správnému držení těla a koordinaci.
Pro zlepšení vnímání prostorového vidění vede též kurzy Kreslení k vyrovnání spolupráce mozkových hemisfér, kreslení je zde příjemným vedlejším produktem, skrze něhož se lidé učí věřit své tvorbě a zlepšují si vizi své vlastní životní perspektivy.